Firma Kawai je u nás známá především svými samohrajkami nebo digitálními piany, které dnes tvoří špičku v tomto odvětví. Se syntetizéry to vždycky bylo horší, většího rozšíření dosáhly hlavně ROM playery K1 s ještě osmibitovými samply a K4, taky ROM přehrávač, ale se spoustou zajímavých funkcí, nástroj, ke kterému mám velký citový vztah, byl můj první:-). Revoluční počin v aditivním syntetizéru K5 se příliš nezúročil, nástroj si pořídili především experimentátoři a hledači nových zvuků. Bohužel velmi podobný osud potkal i následníka a poslední syntetizér od Kawaie, řadu K5000, která se vyráběl v letech 1997 až 1999. A to ve třech variantách - W jako workstation, nabízející nezávislou aditivní a ROM sekci, sekvencer a 32 + 32 hlasů ve 32 násobném multitimbralu - S jako syntetizér, pouze aditivní sekce, bez sekvenceru, ale s arpegiátorem a 16ti otočnými kontrolery na horním panelu pro rychlou editaci zvuku - a R, což je 2HU racková verze K5000S bez kontrolerů.
První, co upoutá, je perfektní mechanická kontrukce, hliníkový horní kryt, tlačítka s přesným chodem a tvrdší, ovšem výborně použitelná klávesnice. Na druhý pohled nelze nepřehlédnout disketovou mechaniku pro archivaci zvuků nebo přehrávání skladeb sekvenceru a bíle podstvícený displej s rozlišením 240 x 80 bodů.
Kromě aditivní syntézy nabízí workstation jako bonus ještě sekci přehrávače ROM (na bázi modulu Gmega s rozšířením a zkvalitněním vzorků) a sekvencer, postavený na základech Q80ky. Jestli všam máme sekvencer v počítači a jakýkoliv ze současným multinástrojů, není přiliš potřeba se těmito částmi zabývat. Využití bych si dokázal představit třeba při živém vystupování, kde by možná přišla i vhod funkce automatického doprovodu...:-) Dobré je, že systém nástroje je v EEPROM, čímž se daly stahovat z firemních stránek výrobce aktualizace a jednoduše updatovat, skončilo se verzí 4.03
Aditivní syntéza spočívá ve spojování oscilátorů, definujících vyšší harmonické základního tónu. Zvuk v K5000 může být tvořen ze 128 možných oscilátorů, kde každý má svoji obálku a hlasitost, technicky je každý patch tvořen až šesti elementy, který může být aditivní nebo vzorek, v případě aditivního pak obsahuje 64 oscilátorů, přepnutelných, mají-li zabezpečovat horní (65 až 128) nebo spodní (1-64) pásmo harmonických. Elementy pokračují do formantového filtru, který si lze představit jako 128 pásnový přeladitelný ekvalizér, kde právě ladění se dá načasovat a vytvořit exekt podobný morgingu na Emu nástrojích. Také nechybí běžný filtr LPF a HPF s rezonancí, množství obálek, LFO a na výstupu multiefekt s šesti efektovými cestami. Celé je to velmi komplikované, cílené programování vyžaduje takřka odbornou průpravu, naštěstí na Internetu jsou ke stažení tisíce zvuků, ze kterých lze vycházet.
Jak to hraje? Aditivní syntéza je vlastní zejména organovým zvukům, elektrifikovaným pianům, takže simulace varhan, B-trojek nebo Hammondů jsou naprosto úchvatné, dynamika nástroje je 107dB a je to znát, na Rhodesy a podobné nástroje lze hrát hodiny a hodiny. Díky formantovému filtru jsou sqělé také vokály, plochy, efektové a cinkavé zvuky. Totéž lze říct o basových a "analogových" zvucích nebo digitálních šumech a ruchách. Naopak "klasické" nástroje K5000 moc neumí.
K5000 si neumím představit jako jediný syntetizér ve studiu, zvuk je natolik specifický, že prostě není vždy a všude použitelný, ale jako další nástroj syntetizérového studia se dá těžko naleznout něco originálnějšího a vlastně i zvláštnějšího:-)
Edit 9/2011: K5000ka se ke mě na čas nastěhovala znovu a tentokrát ve verzi S. S-ko je mnohem efektvinější, a to nejen kontrolery na panelu, ale i dvě bankami pro aditivní zvuky a přehlednější prací s multizvuky. Nejzajímavěji na mě dnes působí plochy a atmosféry.