Po AD nástrojích řady SX přišel Kawai/Teisco s prvním zástupcem řady K, která se měla následně velmi rozvíjet a koncem devadesátých let zahynout na úžasné, ale nedoceněné aditivní a ledové K5000. K3 ještě hybridním provedením mírně napodobuje vlastnosti SX generace, pokračovatelé K5, K1 a K4 jsou již zcela digitální. K5 generuje aditivní vlny, K1 a K4 jsou trochu lepší ROM přehrávače, přičemž K1 využívá jako zdroj 8-bitové samply, K4 16-ti bitové a oproti K5 a K1 disponuje filtry. Dnes bohužel Kawai vyrábí pouze digitální piana a keyboardy. Škoda, potenciál byl značný. Ale zpátky ke K3 do roku 1986...
K3 se vyráběl v klávesové verzi s pětioktávovou dynamickou klaviaturou nebo jako 2U modul. Vlastnosti jsou naprosto totožné, klávesová verze se ale díky dial kolečku lépe programuje, modul má obligátní +/- tlačítka. Ale jednu specialitu layout K3(m) má - každému programu nebo parametru je vyhrazeno vlastní tlačítko. Kterých je tak na panelu skoro šedesát. Samotných RAM pozic je 50 (na kartě může být taky tolik), nástroj má 6 hlasů a je monotimbrální.
Zvukový generátor používá 32 nasamplovaných vln, včetně čtverce, pily, sinusovky a šumu. Velmi atypický je vzorek číslo 33 - uživatelsky editovatelná aditivní vlna. Dá se vytvořit z interních vzorků modifikací harmonických. Nejde to online, po editaci a nastavení se musí spočítat, ale i tak jde vzhledem k době a dostupnosti K3 o zázrak. Pohled na šest znaků sedmisegmentového displeje zamrazí - jak se tady dají editovat aditivní vlny? Hmmm, jedna skupina ledek píše číslo harmonické, na druhé je její level a s tlačítky plus/minus hurá na to. Ale tuto noční můru můžeme vyhnat z hlavy, K3 je SysEx kompatibilní, všechno lze řešit graficky v počítači. Btw: Aditivní vlna je jedna pro celý nástroj
Signál z maximálně dvou oscilátorů pokračuje klasicky subraktivně do horní propusti a LPF s rezonancí (SSM 2044, stejně jako Korg mono/poly, polysix, PPG wave2 a spousta dalších) a do VCA. Na výstupu je jednotka chorusu se sedmi druhy nastavení. VCF i VCA mají vlastní ADSR obálku, k dispozici je jedno LFO a nastavení ovládání zvuku aftertouchem. Zde je zajímavá možnost balance mezi oscilátory.
Co uslyšíme? Velmi bohatá a neběžná spektra, K3 dokáže znít překvapivě pseudo orchestrálně. Velmi zajímavé a barevné plochy, trochu něco mezi microWave a K4. Excelentní jsou basy s glissandem, filtr zvuk ovlivňuje enormě. Velmi příjemný je i chorus (!), moc nešumí a ani nezměkčuje tlustý zvuk, který nejstarší K-čko generuje. Použití nástroje samozřejmě není univerzální, to od něj ani nikdo nečeká, ale dokáže barvy, které by se jinde hledaly docela těžko.