2020

2020 znamená budoucnost - lepší svět, odpoutání od zbytečností této doby, od hektičnosti a lidského neporozumění, k toleranci a sblížení. Skladby zde obsažené na desce z roku 1999 znějí nově, úmyslná absolutní strojová přesnost sice není úplně odstraněna, ale přichází mnoho zlidšťujících faktorů, ať už ve formě lidkého hlasu - vokálně i textově - tak poprvé též použitím živého nástroje ve skladbě February a určitě větším množstvím analogových a virtuálně-analogových syntetizérů, nahrazujících ve většině případů "studené" samply.
O vokály se postarala Olinka Modráčková a Jirka Kučera, na cello hrál Radovan Doležal.

2020 není úplně kompaktní deska, ale obsahuje spoustu nálad a pocitů, co do jednotnosti koncepce stále pro mě vítězí Strategie lovu

Skladby:

1. Jaro 4:36
2. Láska 7/1 5:32
3. February 6:47
4. Life+ 7:32
5. Mlčení 4:02
6. Létám 4:27
7. Okamžik 5:12
8. 120 BPM 4:00
9. Ztracený 4:24
10. Poznávání 4:03

Texty skladeb:

Jaro (text bodyia 1997)

"Rozmáchni se křídly
a u sebe skryj toho
kdo přijímat tvé polibky smí"
úpěnlivě prosím, žadoním
probouzí se ze snu
a každý dotek připomíná mi
pohlazení andělských rukou
v každém odlesku
spatřuji vysněnou tvář

"Ale já nejsem anděl"

odvětíš a přitiskneš se ke mně


Láska 7/1 Absolutní (text bodyia 1995)

Každý ráno čekám
až otevřeš ty svý černý voči
abych já se do nich kouknout moh´

A taky lítat bych moh´
Ty tvý černý voči

Zamknu tě v pokoji
a třeba přivážu i k posteli
aby ses odsud nikdy nemoh´ hnout

Ale třeba rukama jó
nohama jó

Čekám na tvůj spánek
čekám na tvůj smích
čekám malý zázrak
čekám na svůj hřích
Až probudíš se naznak
Mě políbíš - uvidíš - pohladíš - opustíš

Schovám si Tě do krabičky
budeš vždycky můj talisman
malinkej, černovokej

A taky lítat bys moh´
Neživej, až moc živej

Z tý tvý krabičky
udělám pak ptáčkům budku
To budeš koukat
Neživej, až moc živej

A taky lítat budeš moct
Ty tvý černý voči...

Čekám na tvůj spánek
čekám na tvůj smích
čekám malý zázrak
čekám na svůj hřích
Až probudíš se naznak
Mě políbíš - pohladíš - opustíš - pak zkameníš


Mlčení (text Jirka Kučera 1997)

Často se mi stává
že tvá slova bolí
berou víc
než měla by nám dát

Jsou jak střepů vodopád
tříští se v ozvěnách
mých malých
hloupých snů

A když mě svítáš v objetí tvých prázdných slov
a křehkých lží
vždyť víš
jsou studnou v poušti plné marností

Já mám své místo
místo posvátné
kde nejsou slova jen stín
stín dnů minulých

je to chrám lečení
v dokonalosti své se zachvívá
tam nechodí se po špičkách
ale vznáší se půl metru nad zemí


Létám (text Jirka Kučera + bodyia 1997)

Já létám
světlo v náručí mám
já létám
A před sluncem se nestydím
když cítím tvůj lásky žár
já létám
Ohlížím se ohlížím
čípak dech asi vnímám
já létám

Pojď se mnou létat oblohou
za námi splýny nemohou
můžem se dívat do lidí
těch co se létat nestydí

Víš, létám rád
lásku potkávám
můžeš se smát
chcem se víc znát
Usmívám se v oblacích
když cítím tvůj lásky žár
já létám
Ohlížím se ohlížím
tvých očí nechci se vzdát
já létám


Okamžik (text bodyia 1997)

Na chvíli dáš mi sebe
abych cítil kousek z tebe
přinést ti však modré z nebe
nesmím

Jen sním
fantazii se meze nekladou
prohlížím si tě za branou
nevím
jaké pocity mi zůstanou
když hlavou rozcuchanou
pokusím se rozbít hráz
co odděluje nás
od skutečných krás
snáz
než jak dlouhá
je cesta k tobě

Nepřemýšlím o sobě
nechávám plynout čas
jak v tajemné nádobě
chci hledat znovu a zas
v nejčistší podobě
společný náš hlas
jenž ukryl jsi snáz
než střepy rozbitých váz
z nichž teče voda jako krev
a květy osychají


Ztracený (text bodyia 1997)

Posvátnou vodou zkropím líce ztracených
aspoň na chvíli mohu být bohem ztracených
nic jim nedovolí uhnout
úsvit je přímo vpředu
ani stezka se neklikatí
Jenže ztracený jsem já sám
se svým bohem, kterým jsem já

Je to prosba mého elektronického věku
prosba mého elektronického věku