2020

2020 znamená budoucnost - lepší svět, odpoutání od zbytečností této doby, od hektičnosti a lidského neporozumění, k toleranci a sblížení. Skladby zde obsažené na desce z roku 1999 znějí nově, úmyslná absolutní strojová přesnost sice není úplně odstraněna, ale přichází mnoho zlidšťujících faktorů, ať už ve formě lidkého hlasu - vokálně i textově - tak poprvé též použitím živého nástroje ve skladbě February a určitě větším množstvím analogových a virtuálně-analogových syntetizérů, nahrazujících ve většině případů "studené" samply.
O vokály se postarala Olinka Modráčková a Jirka Kučera, na cello hrál Radovan Doležal.

2020 není úplně kompaktní deska, ale obsahuje spoustu nálad a pocitů, co do jednotnosti koncepce stále pro mě vítězí Strategie lovu

Skladby:


    1. Jaro 4:36
    2. Láska 7/1 5:32
    3. February 6:47
    4. Life+ 7:32
    5. Mlčení 4:02
    6. Létám 4:27
    7. Okamžik 5:12
    8. 120 BPM 4:00
    9. Ztracený 4:24
    10. Poznávání 4:03

Texty skladeb:

    Jaro (text bodyia 1997)

    "Rozmáchni se křídly
    a u sebe skryj toho
    kdo přijímat tvé polibky smí"
    úpěnlivě prosím, žadoním
    probouzí se ze snu
    a každý dotek připomíná mi
    pohlazení andělských rukou
    v každém odlesku
    spatřuji vysněnou tvář

    "Ale já nejsem anděl"

    odvětíš a přitiskneš se ke mně

    Láska 7/1 Absolutní (text bodyia 1995)

    Každý ráno čekám
    až otevřeš ty svý černý voči
    abych já se do nich kouknout moh´

    A taky lítat bych moh´
    Ty tvý černý voči

    Zamknu tě v pokoji
    a třeba přivážu i k posteli
    aby ses odsud nikdy nemoh´ hnout

    Ale třeba rukama jó
    nohama jó

    Čekám na tvůj spánek
    čekám na tvůj smích
    čekám malý zázrak
    čekám na svůj hřích
    Až probudíš se naznak
    Mě políbíš - uvidíš - pohladíš - opustíš

    Schovám si Tě do krabičky
    budeš vždycky můj talisman
    malinkej, černovokej

    A taky lítat bys moh´
    Neživej, až moc živej

    Z tý tvý krabičky
    udělám pak ptáčkům budku
    To budeš koukat
    Neživej, až moc živej

    A taky lítat budeš moct
    Ty tvý černý voči...

    Čekám na tvůj spánek
    čekám na tvůj smích
    čekám malý zázrak
    čekám na svůj hřích
    Až probudíš se naznak
    Mě políbíš - pohladíš - opustíš - pak zkameníš

    Mlčení (text Jirka Kučera 1997)

    Často se mi stává
    že tvá slova bolí
    berou víc
    než měla by nám dát

    Jsou jak střepů vodopád
    tříští se v ozvěnách
    mých malých
    hloupých snů

    A když mě svítáš v objetí tvých prázdných slov
    a křehkých lží
    vždyť víš
    jsou studnou v poušti plné marností

    Já mám své místo
    místo posvátné
    kde nejsou slova jen stín
    stín dnů minulých

    je to chrám lečení
    v dokonalosti své se zachvívá
    tam nechodí se po špičkách
    ale vznáší se půl metru nad zemí

    Létám (text Jirka Kučera + bodyia 1997)

    Já létám
    světlo v náručí mám
    já létám
    A před sluncem se nestydím
    když cítím tvůj lásky žár
    já létám
    Ohlížím se ohlížím
    čípak dech asi vnímám
    já létám

    Pojď se mnou létat oblohou
    za námi splýny nemohou
    můžem se dívat do lidí
    těch co se létat nestydí

    Víš, létám rád
    lásku potkávám
    můžeš se smát
    chcem se víc znát
    Usmívám se v oblacích
    když cítím tvůj lásky žár
    já létám
    Ohlížím se ohlížím
    tvých očí nechci se vzdát
    já létám

    Okamžik (text bodyia 1997)

    Na chvíli dáš mi sebe
    abych cítil kousek z tebe
    přinést ti však modré z nebe
    nesmím

    Jen sním
    fantazii se meze nekladou
    prohlížím si tě za branou
    nevím
    jaké pocity mi zůstanou
    když hlavou rozcuchanou
    pokusím se rozbít hráz
    co odděluje nás
    od skutečných krás
    snáz
    než jak dlouhá
    je cesta k tobě

    Nepřemýšlím o sobě
    nechávám plynout čas
    jak v tajemné nádobě
    chci hledat znovu a zas
    v nejčistší podobě
    společný náš hlas
    jenž ukryl jsi snáz
    než střepy rozbitých váz
    z nichž teče voda jako krev
    a květy osychají

    Ztracený (text bodyia 1997)

    Posvátnou vodou zkropím líce ztracených
    aspoň na chvíli mohu být bohem ztracených
    nic jim nedovolí uhnout
    úsvit je přímo vpředu
    ani stezka se neklikatí
    Jenže ztracený jsem já sám
    se svým bohem, kterým jsem já

    Je to prosba mého elektronického věku
    prosba mého elektronického věku

Zveřejněno: 02. 02. 1999 (přečteno 7785)

2020 - komentáře

K článku nebyl vložen komentář


Související články
2020/2 (06.10.2019)
Mindworks 2006 (10.07.2006)
Relaxace (01.12.2004)
Elements 1992-2001 (01.07.2001)
Veselý kaleidoskop (01.07.1996)
Strategie lovu (01.07.1995)
Jít mimo (01.08.1993)
Pocit z prožitku (01.04.1993)
© bodyia 1997-2024, powered by phpRS || TOPlist