Nastává věk syntetizérů (1960-1979)

V éře komerčních syntetizérů se výrazně uplatnil domácí kutil a génius Robert Moog. Rozhodl se vytvořit jednoduché syntetizéry, které by ulehčily práci hudebníkům a přitom nebyly zvukově ošizeny.

Na začátku 60-tých let zkonstruoval modulární nástroj, který umožňoval spojit více modulů dohromady a systém tak rozšiřovat podle potřeby. Druhý prototyp byl na výstavě v Americe. Zajímalo se o něj hodně lidí, kteří podnítili Mooga vrhnout se na konstrukci nástroje k prodeji. Byla také založena norma souvislosti mezi řídícím napětím a výškou tónu 1V/Okt. V témže roce další dva vynálezci měli stejnou myšlenku jako R. Moog - vytvořit syntetizér na základě napětím řízených oscilátorů. Prvním vynálezcem VCO byl Donald Buchla. Objevil napětím řízené oscilátory několik měsíců před Moogem a na trh je uvedl v roce 1965 jako modul. Buchla pokračoval ve vytváření syntetizérů až do 80-tých let, ovšem jako produkty nikdy neměly zásadní komerční úspěch, ačkoliv se často jednalo o nadčasové nástroje a mezníky na poli elektronických nástrojů.
Druhým byl Paul Ketoff, který vytvořil v Římě projekt Synket, který předznamenal začátek komponování Johna Eatona. Bylo realizováno několik neprodejných kusů jeho nástroje, měly tři klávesnice po dvou oktávách. Reagovaly na přítlak a zněly velmi expresivně.
V roce 1970 se na trhy dostává legenda - Moog Minimoog. Nemá modulární koncepci, je to kompaktní syntetizér s třemi oscilátory, typickým žebříčkovým zapojením filtru VCF, dvěma obálkami a LFO a propracovanými modulačními možnostmi. Nastavuje novou laťku v kompaktnosti a zvukové kvalitě syntetizérů. Vyráběl se až do roku 1982.
V roce 1970 přichází na trh legendární ARP 2500, nekompromisní modulární systém, následovaný o rok později neméně uspéšným následníkem 2600. Firma ARP je v té době považována za jednu z vůdčích společností v prodeji syntetizérů, z jejich dílem vzešlo mnoho legend.
V roce 1972 skladatel J.Appleton s pomocí S.Alonsa a C.Jonese vytvořili první digitální syntetizér DDS. Stejná skupina v roce 1976 uvedla značku Synclavier, která vyráběla prodejné exempláře. Tento nástroj byl symbiózou software a hardware a jeho první verze se prodalo asi 50 ks. V roce 1980 se objevila verze II. Synclavier byl prvním předchůdcem současných workstation. Přestože měl možnosti nevídané a lze ho bez problémů použít i dnes, kvůli složitosti a v neposlední řadě i ceně, si ho mohli dovolit pouze zkušení a bohatí profesionálové.
První polyfonní nástroje se objevily v roce 1975. Jednalo se o Moog Polymoog a ARP Omni, ovšem oba dva používali varhanní generátory pro výrobu zvuku. Oberheim uvedl ale skutečný vícehlasý nástroj, zvukově bohatší, především díky většímu počtu oscilátorů (Eight Voice, Four Voice)
V roce 1978 se světu představil revoluční Prophet-5 od Sequential Circuits. Osmihlasý, programovatelný syntetizér s možností uložení paramterů do paměti. O několik let předběhl konkurenci.
V druhé polovině sedmdesátých let se velmi mnoho inovovalo, vznikla spousta nových modelů syntetizérů. Inovativní byl i počátek 80-tých let, následuje roky se sice velmi vyrábí i prodává, ovšem nové modely jsou uveřejňovány pomaleji.
V sedmdesátých letech začíná výroba digitálních sequencerů. Prvním byl Synthi 100 od společnosti EMS. Následují výrobky EMU a Oberheimu. Nejúspěšnějším se ovšem stal MC-8 Microcomposer od japonské společnosti Roland. Sequencery už nemusely být součástí pouze velkých modulárních systémů (ARP 2500, EMS Synthi 100, MOOG 55), ale dostaly se do kompaktních nástrojů konce 70-tých let.V tu dobu se též objevit na prvních modelech arpeggiátor.
V roce 1979 australská firma Fairlight představila projekt CMI (Computer Musical Instrument). Tento nástroj znamenal revoluci do hudebního světa. Převzal princip Mellotronu, ovšem s rozdílem, že nenahrával zvuky na pásek, nýbrž přímo do digitální paměti. Jednalo se o první digitální sampler. Dovoloval zvuky upravovat přímo na svém monitoru a ukládat je na disketách, obsahoval sequencer a stal se snem mnoha muzikantů. Ovšem díky ceně (30 000 dolarů), byl vyhrazena pouze bohatým studiím a muzikantům. Masy toužící po samplingu si ještě musely pár let počkat na dostupnější samplery. Muzikanti se vrhli na vzorkování a tento trend je zřejmý především v osmdesátých a devadesátých letech. Fairlight pokračoval ve výrobě luxusních nástrojů (verze II, IIx, IIt a IV).