2000

27.08.2000

Docela dlouho jsem se odmlčel - zatím stačilo proběhnou Podzimní Cofočno a Mageo Meeting, oboje hezké akce:-) A taky se přiblížily Vánoce a shon, s nimi související, kousek od mého domova postavili obří hypermarket, zkomplikovala se doprava a člověk se jen diví, jak to všechno může fungovat, v podstatě nemám nic proti globalizaci, za určitých okolností může být přínosná (zlevňování hi-tech a průnik mezi davy..), ale zaměnit "lidský" životní styl za nakupovací orgie, spojené s utrácením času a kontokorentem bankovních karet... nevím. Chci se bránit této "kultuře", snad neskončím jako Robinson.
Letos jsem měl to štěstí potkat značnou řádku zajímavých lidí, někteří se jen mihly, s jinými jako bych se znal už celou věčnost. Díky moc, jen tak lze srovnávat, zda-li názory, které se staly životními, nejsou zcela mylné, vyrovnávat kurz až k absolutnímu poznání:-) Děsně rád vzpomínám třeba na léto, nepamatuji se, že bych kdy zažil něco podobného, v mysli zůstal takový veselý svobodný sluneční obraz.
Naopak, prostě cesty nemusí být rovnoměžné neustále, se známými, kde nikdy nebyl problém vést celodenní diskuzi, jako by najednou došel dech, představy se mění, cíle, zkušenosti taky a najednou je zde konflikt, trvání si na svých pravdách, které mohou jimi být pouze zčásti, nenachází se průnik a tak od řešení "zásadních" otázek se plynule přejde k počasí a následnému úniku. Ztráty a nálezy...
Fascinuje mě Lego Mindstorms, je to něco, po čem jsem toužil jako teen, vdechnout modelům život. Nebo zkombinovat víc setů a postavit autonomní svět... což se leckomu může zdát obludné:-) No uvidíme.
Jo a abych nezapomněl, na desku roku bych asi pasoval "Hunter's eye" Brendana Perryho, sólové album poloviny někdejších Dead Can Dance. Neslyšel jsem vyrovnanější a pohodovější album, skutečně nádhera.

27.08.2000

Někde jsem zaslechl, že toto měl být poslední letní víkend. Jestliže ano, pak právě probíhající 2. Gay Filmový Festival v Opočně, je tomu dokonalou tečkou. Jak atmosférou, tak složením účastníků... Škoda jen totálně zbytečných půtek mezi SOHO a PVklubem, odradily mnoho zájemců, kinosály jsou poloprázdné, ač všechno funguje technicky přesně podle plánu. Ach jo. Jak se chceme dostat dál, není-li čistota uvnitř nás...:-/ Ale nejsem a nikdy nechci být politik, naše soběstačné Code004 zůstane free a určitě se nebude plést mezi "zastřešené" organizace... s rozvojem internetu je stejně existence podobně rozporuplných autorit značně diskutabilní.
Ale léto bylo úžasný a sqělý, s partou most wanted friends jsme vyrazili na Balaton >> neuvěřitelný - pohodový, svobodný, příjemný. O Chorvatském pokračování bych mohl taky popsat spoustu stran textu a stejně by se mi nepodařilo vyjádřit nádhernou atmosféru dostatečně.
Občas přemýšlím nad jednou velmi krátkou, byť významem oborovskou, láskou (viz stať 25.8.1997 a 14.10.1997). Hrozně dlouho jsem se vzpamatovával, občas toho kluka dneska potkám, zběžně se pozdravíme, netuší, jakým přelomovým bodem v mém životě byl - což však není důležité. Tou dobou splňoval 99% mé představy o ideálu a vlastně tak nastavil laťku na velmi vysokou úrověň, pod kterou už nebylo možno zajít... Domnívám se, že nebýt toho, nemohl bych potkat Péťu a žít tak příjemně bohatý život, obohacovat sebe a snad i lidi okolo o pestrobarevnou škálu nových zážitků a rozvíjet teorie o destrukční úloze malých cílů na směr a způsob jednání jednotlivce. Ať chci nebo nechci, láska a vztah s milujícím a milovaným člověkem je v životě to nej, nej a přistoupit na kompromis zrovna v této oblasti je velmi riskantní prvek následné psychické nestability. Jsem idealista, ale věřím, že určitě na každého čeká ta pravá láska, milionkrát děkuji, že moje právě probíhá a svým kamarádům (oni vědí:-) bych moc přál co nejdříve to samé.

11.06.2000

'Sem se nějak odmlčel, jojo. Jaro zmáhá, příliš mnoho nových emocí, nedokážu se bránit představám a pohledům, koneckonců ani nevidím důvod, svět je barevný, chtěl bych jednou pochopit význam všech prožitých okamžiků, ponořit se do nich a hledat ukrytou skutečnost, náznaky, které jsem měl analyzovat a řešit časněji. Ale nejspíš kouzlo bude právě v tápání, každé rozhodnutí je křižovatka, ke které není návratu, ovšem žádné cestě nelze upřít dávku fascinace... ale jak jen se dostat nad povrch a sledovat shůry, nebýt hračkou v labyrintu. Získat tak křídla, osvobodit se od zátěže vědomí a prožít svobodu v jediném pravém významu. Hmmm. Všemu tomu rozkvetlá příroda přisvědčuje, pomáhá dotvářet nové myšlenkové pochody, ozon po bouřce lehce zamotá hlavu, spadnu do trávy a stanu se součástí jiného světa, tajného, ale blízkého - na dosah, kód vstupu je chemický vzorec okamžité nálady. Ach ta věčná idealizace! Proč kontakt s realitou často tolik bolí.. a včerejší jednoznačnosti nestačí dnešku, natož zítřku..
Taky jsme si zkusili, jak vypadají Gay sportovní hry. A rozporuplně. V totální pohodě a přitom s malou účastí. Tak nevím, asi zkusíme lehce pohnout se strategií. Všechno je variabilní:-)

12.03.2000

Měl jsem takovou chuť udělat něco zásadního, ale přitom ne až tak příliš... Změnil jsem image a postavil novou stránku, jmenuje se Who I'm a okrývá všem zájemcům moji temnou minulost:-) No... je to legrace.
Láká mě oprášit již pár let starý plán: Určitě vím a den co den se ubezpečuji, že bych chtěl žít ve společenství podobných lidí, vrátit se o pár tisíciletí zpět, kdy se ještě žilo v tlupách, zahodit samotu za hlavu a otevřít srdce i náruč... Takový LoveHouse. Snad je to cesta, jak přežít a být šťastný. Občasná víkendová setkání jsou sice příjemná, ale nejedná se o realitu všedního dne. A člověk přece nežije jen dva dny v týdnu.
Představa je jasná: Dům, v jehož asi dvou podlažích bude dostatek pokojů pro každého jedince, v přízemí společenská místnost, beroucí na sebe podobu dle potřeby, možná velká kuchyň, kulečníkový stůl, krb... a v podzemí fitness, sauna, krytý bazén, malé kino (samozřejmě podle specifikace THX:-) a třeba ještě filmové, zvukové a animační studio. Málem bych zapomněl, pod střechou v podkroví dva malířský/fotografický ateliéry. Všechno pochopitelně síťově propojený, interní pošta a megový připojení na net, navenek se prezentující serverem, pojednávajícím o životě lidí tam... Každý by se mohl realizovat podle chuti, následnou radost sdílet s ostatními a představím-li si spojený tvůrčí potenciál lidí, které znám - uuuaaa!!:-)). Geografická lokalizace na zvážení, v horách či s výhledem na moře:-))) - ne, vážně, asi poblíž nějakého většího města.
Shrnuto: Životní prostor pro cca 30 lidí, založený na důvěře, přátelství a chuti být spolu. Asi trochu ztráta soukromí oproti normálu, ale zisk nesrovnatelný. Neříkejte mi nic o utopii, bez fantazie není pokroku, spíš, máte-li nějaký nápad, ev. by vás tento způsob existence lákal, napiště mi. Zatím pro potřeby "výzkumu", ale kdo ví, třeba jednou...třeba brzy...:-))

26.02.2000

Za necelý měsíc začíná jaro! Už se nemůžu dočkat onoho času probuzení, kdy srdce reaguje na sebemenší podnět zrychleným tepem a nové slunce poskytuje fotografiím zcela nezaměnitelný barevný nádech. Příroda se předvede s krásou, přes zimu pečlivě schovanou pod dlouhými bundami, čepicemi a teplými palčáky, mnoho kluků a holek ucítí poprvé lásku a spousta z nich pozná, že určité věci se mají jinak, než je hromadně běžné. Docela rád vzpomínám na podobné pocity z jara '91, kdy se váhání změnilo v jednoznačnou jistotu a život získal novou, pevnou linii, kdy se mi v hlavě neochvějně vypálila skutečnost, že k lásce, k životu a svojí existenci vůbec, potřebuji mít vedle sebe kluka. V ten čas zrovna vycházelo první Soho, fascinovala mě titulní stránka - dva polonazí kluci v objetí..; nespočítám, kolik dní jsem přecházel kolem trafik, než jsem se odvážil jej koupit a podrobně studoval každý článek, každou stať a začal si tak budovat cosi jako "gay hrdost". Která neusnula dodnes, následující formulace bude znít přenejmenším podivně, ale děkuji Bohu za to, čím jsem. Homosexualita je činitel, který lidi spojuje, díky ní jsem poznal velmi mnoho zajímavých kluků a holek a mohl prožít přiběhy, které by mi jinak zůstaly utajeny. Není proč se krčit v ústraní, přetvařovat se a hrát pohádky o neexistující heterosexuální touze, sám tak sebe podrývat a zabíjet štěstí, čekající na každého, kdo jej hledá...
V podobném duchu proběhlo Filmové Cofočno, první větší akce ve scénáři hradeckého Magea. Pohodička, klídek, otevřenost. Když jsme v neděli končili, nechtělo se jet domů, hlavou opět prolétaly myšlenky o lovehousu, domě, kdy bychom všichni bydleli spolu a nikdo by se tak necítil sám. A euforie zavládla myslí, stejně jako po návratu z Gay Games předloni v Amsterodamu. Je smutné ji ztrácet, proto bude další akce v podobném duchu: Sportovní Cofočno. Spojená s pálením čarodějnic, kde na hranicích oheň pohltí karikatury současných pseudovládců tohoto státu, neustále pod stále podivnějšími záminkami bránících legitimnímu způsobu soužití dvou lidí stejného pohlaví. Není mi jasný jejich postoj, potřeba pocitu nadřazenosti. Je mi jich líto.

02.01.2000

Hu! Tak je to tady! Na sever....a pak na jih! Voodoo dvacatýho století, přičtení jednoho čísla, změna která přijde sama a přinese jen pozitivní výsledky.. Jasně. Tak uvidíme.
Trochu optimismu? Doufal jsem, že na Zem vkročí šlépěj Spasitele provedivšího selekci obyvatel této planety na špatné a dobré, následně přeplní peklo a s vyvolenými zde vytvoří ráj, všeho bude dost, pláže připraveny plnit každičké potěšení, lidé (?) usměvaví, jejejej.. Asi bych byl taky tam dole v plamenech, ale přál bych vám to, fakt jo. Jenže nic takovýho se nestalo a tak křesťanští televizní náhončí mohou dál lákat dušičky do svejch hrníčků. Ne, nemaj zelaný šosy. Resp. o tom nevím:-) Ale radil bych vám, ještě než uvidíte přehnaně pozitivní plakát KS nebo vás na ulici osloví zdánlivě vyrovnaní lidé a budou nabízet jedinečné řešení vašeho života, dejte si do kapsičky od košile (kalhot, saka...) kousek česneku. A do tašky přibalte dubovej kůl, stačí i malej. Nebo budou vysávat a vysávat, až podlehnete masám a radostně se zařadíte do stáda šedých ovcí bez vlastního názoru. Ale nemusíte mi věřit:-)
No, nějak jsem se rozohnil, takže jak jsem prožil Vánoce a Silvestra: Vánoce dvakrát. Jednou s Petrem v předstihu a ve skutečné datum jako každý rok s rodiči. A pohodička. Péťa byl jak malej kluk, pořád 'kdy že už bude ta večeře' a jelikož v kulinářském umění jsem ten večer slavil premiéru, chvilku mi to trvalo. A protože zrovna oslavil narozeniny, za chvilku ještě sfoukával svíčky z dortu. U našich se týden na to povídalo, rozdávaly dárky, koukalo na nějakou morbidní pohádku, když jsem pak jel domů, ohromný úplněk mi svítil na cestu, sníh se blyštil a krajina byla bílá.
Silvestr proběhl v duchu podobném, tedy žádné megaakce, nýbrž komorní prostředí s nejbližšími. U COFíka jsme pojedli něco z maďarské kuchyně, následně se oddělili a sledovali ohňostrojný rej nad Hradcem kousek od Hvězdárny. Krásné, krásné, tento nápad jsme nedostali jen my, mnoho lidí se koukalo shůry na planoucí město v údolí.
Takže zvesela!:-)

Zveřejněno: 31. 12. 2000 (přečteno 3735)

2000 - komentáře

K článku nebyl vložen komentář


Související články
2007: 10 let?...!! (20.05.2007)
2006 (11.10.2006)
2005 (18.08.2005)
2004 (31.12.2004)
2003 (31.12.2003)
2002 (31.12.2002)
2001 (31.12.2001)
1999 (31.12.1999)
1998 (31.12.1998)
1997 (31.12.1997)
© bodyia 1997-2018, powered by phpRS || TOPlist