Izrael a Jordánsko 2013

mapa

Přelom února a března byl zasvěcen devítidenní cestě s Péťou do Izraele a Jordánska, pojaté jako pokračování blízkovýchodního putování po Libanonu před dvěma lety.

Tel Aviv

Dorazili jsme v sobotu 23. února časně ráno, kdy je v Izraeli šábes a nepracuje se, jediná možnost dostat se do plážového hotelu ve městě byl tradičně taxík. Cestou bylo vidět pár končících pařeb na hlavních třídách, bary teprve zavíraly, první pocit poměrně rušný. Hotel za drobný poplatek poskytl early check-in, což po nočním letu rozhodně přišlo vhod. A hurá do Tel Avivu! Pláž plná sportovců, na koupání to v únoru ve středozemním moři ještě ještě není, ale zajezdit si v neoprenu na surfu, to proč ne. Jdeme ke staré části Jaffa a cestou míjíme polorozpadlou budovu Dophin disco, kde před dvanácti lety sebevražedný atentátník zabil a zranil desítky teenagerů. Na budově je ze všech stran hodně expresivní grafiti, sobotní pohoda okolí je ve značném kontrastu s tímto.
Jaffa je nejstarší část města, první osídlení se datuje kolem 7t. let před Kristem, je tu spousta spletitých uliček, v malých přízemních bytech bydlí umělci a prodávají svá díla, pěkné. Cestou vídáme zelené automatické půjčovny kol, nakonec se rozhodneme prozkoumat město tímto dopravním prostředkem. Je příjemně, kolem 20°C, ideální k protáhnutí se. Město moc nemá ducha, ale je tu cítit zajímavá pospolitost a přátelskost.

Jerusalem
Jeruzalém, Betlém

A ráno autobusem do Jeruzalému. Na nádraží jezdí minibusy, anglicky se domluvit je bez problému. Samotné nádraží je docela komplikované, ale místní rádi poradí. Bus jede necelou hodinu a rázem se ocitáme v úplně jiném světě. Energie, síla, je naprosto jasné, že ne náhodou bylo město mnohokrát zničeno a postaveno znovu. Rozdělení na část židovskou, křesťanskou, muslimskou a arménskou tu vytváří neuvěřitelnou rozbušku; síla, která to celé drží dohromady a ještě dává pozor na vlivy zvenčí, musí být ohromná. Jdeme do Starého města, kde na kilometru čtverečním je tolik památek, že trvá skoro dva dny si je všechny prohlédnout. Davidův hrad, Kostel Boží hrobky, Skalní chrám nebo třetí nejsvatější muslimská mešita El-Aqsa. Propojené často podzemními chodbami plnými obchodníků se suvenýry a veteší. Procházíme, kocháme se, nasáváme atmosféru. Do Skalního chrámu se musí vystát dlouhá fronta na security, ale společný prostor s mešitou je zajímavý, takové město ve městě. Odpoledne se rozhodujeme vyrazit do Betléma, který leží na palestinském území. cookies Jedeme místním linkovým busem, po příjezdu se necháme odchytit místní taxi mafií a za chvíli jsme v kostele narození Páně. Nepříliš upravené, jako by se čas zastavil. Jen pár polských turistů a my. Zpáteční cesta je náročnější, izraelská vstupní kontrola na hranicích je mnohem důkladnější než při opuštění Jeruzalému. Druhý den je potřeba poznat kostel Boží hrobky ve Starém městě. A je to opravdu podivuhodné, spousta propojených sálů, podzemní zákoutí, mnoho církví zde má svůj kousek. Pak jdeme na horu Zion, kolem hrobek na Olivovou horu a návrat do města nás překvapí vrcholem svátku Purim, kdy jsou všichni v maskách, slaví se, popíjí a posedává v kavárnách. V ulicích je snad celé město, moc příjemná atmosféra.

Mrtvé moře

Ráno corsa ze Sixtu a vzhůru na cestu k Mrtvému moři. Čím níž jsme, tím je tepleji, prohlížíme si pravěké osídlení Qumran, kde jsou hrobky proroků. Na koupání si vybíráme Mineral Beach, ta superslaná voda je opravdu vtipná, člověk si připadá jako na nafukovaní madračce. Venku jsou vědra s léčivým bahnem, mažeme to s Péťou na sebe, až jsme celí černí (nakonec z toho mám pár dní vyrážku;). Kousek dál je termální slaný bazén, voda kolem 40°C, neuvěřitelně by se tam dalo lenošit. cookies Ovšem cesta do Eilatu a hraniční přechod do Jordánska čekají, vyrážíme na cestu.

Hranice

Hranice jsou náročné, nedají se přejet autem, ale hezky izraelská část, pochod minovým polem a jordánská část. Jsme tam skoro sami a trvá to hodinu. Na jordánské straně se dohadujeme s taxikáři a vyrážíme do hotelu u moře, pár kilometrů od Saudské Arábie. Moc návštěvníků tu není, ale hotel je fajn a jeho multietničtí zaměstnanci také. Při večeři nás ještě přemlouvají, že by bylo dobré zkusit potápění s přístroji (plánovali jsme jen šnorchlování) a vyhrávají, půjdeme do toho!

Aqaba

Rudé moře má vcelku příjemnou teplotu, na nějaká cachtání to není, ale koupání je fajn. Jordánský kousek moře je poměrně živý, dost korálů a barevných rybek, fascinuje mě podmořský kabel, resp tři kabely do Egypta, má to tak metr a půl průměr a uvnitř by mělo téct 400kV. Za chvilku procházíme krátkým školením na potápění a hurá pod moře. Hloubka 6 metrů a je to úžasné, třeba si ten oficiální kurz opravdu udělám;). Zbytek dne užíváme moře a slunce, centum Aqaby je daleko a je fajn si v klidu odpočinout.

pouštní šelma
Wadi Rum

Ráno přijíždí ještě z CZ přes tripadvisor nasmlouvané taxi a jedeme na sever. Asi za hodinu přesedáme do staré 4x4 toyoty a kluk za volantem nás veze do pouště Wadi Rum. Jen písek a skály, nikde nic. Po asi půlhodině se před námi ukazuje malý stanový kemp, což bude naše útočiště na následujících 24 hodin. Nikdo tam, vybalujeme nutné věci, zpátky na korbu toyoty a celodenní jeep tour může začít. Nedovedu odhadnout, jak velký kus pouště jsme projeli, ale bylo to úžasně barevné a fotogenické, krásný prostor členitý skálami jako v Grand Canyonu. Večer ještě show s velbloudama, na jejichž hrbech jsme procházeli pískem při západu slunce. Super. Pak beduínská večeře a diskuze s naším hostitelem a jeho bratrem. V noci ve stanu mě cosi vzbudilo..., něco po mě přecházelo, tiché tlapičky... a on to kocourek majitele. Nakonec se mnou spal až do rána.

Petra

A pak ještě víc na sever. Nabatejské město Petra, založené těsně před naším letopočtem, do skal vytesaná mocnost, která byla hybnou silou regionu. Pak zapomenuté a znovuobjevené v 19tém století, nyní chráněné Petra Unesco a zásadní památka Jordánska. Náš hotel vede Novozélanďanka, která tu zakotvila po studiích a hned nám radí, jak efektivně využít dva dny, které zde máme k dispozici. Dnes projít jižní horskou trasu a zítra trek na Monastery. Tak tedy dobře;). Po zaplacení celkem velkorysého vstupného se jde k soutězce Al-Siq, dlouhé něco přes kilometr a hned první pohled u východu z ní je monstrózní, do skály vytesaná budova Treasury. Detailně provedená, ohromná. Kousek za ní je amfiteátr a všude okolo jsou do skal vytesané domky a chrámy, je neuvěřitelné, kolik jich je a s jakou pečlivostí jsou udělány. To, že jsou staré přes dva tisíce let, není vůbec znát. Nádhera. Jdeme jižní cestou k High Palace of Sacrifise a lvímu monumentu, po stovkách schodů, po kterých chodily dávné civilizace. Ta velikost a majestátnost se nedá moc převyprávět, návštěvníka to obklopuje ze všech stran. Dole na kolonádě je jediná budova, postavená Nabatejci v klasickém stylu - tedy z cihel a sloužila prý pro duchovní záležitosti mnichů. Vedle jsou pak sloupoví, zbylá po Římanech. Nejvýš položený chrám, Monastery, je o několik set metrů výš a 800 schodů na severozápadě, je z něj krásný pohled na poušť okolo a ochranné opevnění skal. Skutečně nedobytné místo. Dva dny na Petru jsou tak akorát, stihne se projít všechno, dá se spočinout na vyhlídkách a vychutnat beduínský čaj.
A náš hotel měl nádhernou do červena laděnou restauraci v horním patře s vyhlídkou na celé město a báječně vařili... ;)

Olivová hora
Eilat a domů

Tak a nazpět. Překonat pár set kilometrů a stihnout večerní letadlo. Z Petry na hranici u Eilatu nás bere taxi a izraelská celní policie si všímá libanonského razítka v Péťově pasu... to není dobré. Vyklubal se z toho hodinový výslech, do toho moje křestní jméno je prý stejné jako příjmení některé z vládnoucích jordánských rodin... Nakonec nás přes hranice do Izraele pustili, ale už jsme přemýšleli, jak bychom se dostávali z Aqaby nebo Ománu do Prahy. Jako ono je to pochopitelné, Izrael tu nemá široko daleko žádného spojence a všichni se ho snaží zničit, ta bezpečnost není tak paranoidní, jak by se mohlo zdát. Prostě při přechodu hranic je s tím potřeba počítat. V Eilatu ještě poslední koupání, je to hodně turistický průmysl, potápěčské centrum v Aqabě byl jiný svět. A zajímavý cíp mořského zálivu to je... vzadu Saudská Arábie s válečnou lodí na břehu, pak Jordánsko, oddělené minovým polem a napravo Egypt, neobydlená poušť. Pomalu se kolem mrtvého moře vracíme do Tel Avivu, vnitrozemí Izraele vypadá hodně americky, široké dálnice a nákupní střediska s architekturou Wallmartu a hurá zpátky do země České.

Jerusalem
Finále

Zajímavý výlet. Easy going Jordánsko, docela vyspělé, se zajímavou přírodou i kulturním dědictvím. A o své místo na zemi stále bojující Izrael, barevný, plný tradic, s žitím na ostří nože. Od příletu čtu všechny zprávy z blízkého východu, které projdou tiskem a stále si utvářím obrázek. Případné pochopení je hrozně složité, ačkoliv pocitově člověk tuší, jak to má být a proč to za ten boj stojí.

Technická tečka

Letěli jsme s ČSA pravidelnou linkou, hotely byly zamlouvané přes booking.com, výlety v Jordánsku před kontakty dalších cestovatelů na TripAdvisor.com, auto v Sixtu, taxíky v Jordánsku na místě a smlouvat (hranice - Aqaba dive pobřeží má stát 15JD, hranice - Petra 40 JD, Petra - Omán 70 JD). Vstup do Petry 55 JD, vstup k Mrtvému moři 10€, autobus Tel Aviv - Jerusalem 3€, tramvaj v Jeruzalémě 1,2€. Jídlo a služby v Izraeli jsou dražší než v západní Evropě, Jordánsko je na podobné cenové úrovni jako u nás.

Fotogalerie

Fotky Olympus E-30 + objektivy ZD 1454 a ZD 0918, není-li uvedeno jinak

> > > > >

Zveřejněno: 19. 03. 2013 (přečteno 4090)

Izrael a Jordánsko 2013 - komentáře

K článku nebyl vložen komentář


Související články
Japonsko IV. 2013 (01.07.2013)
Iceland 2012 (15.07.2012)
USA 2012 (18.03.2012)
Čína 2011 (20.05.2011)
Libanon 2010 (10.10.2010)
Austrálie 2009 (04.03.2009)
Venezuela Xmas 08 (17.01.2009)
Japonsko II. - 2008 (15.09.2008)
Lisabon (09.06.2008)
Srí Lanka 2005 (08.12.2005)
IAA Frankfurt 2005 (24.09.2005)
Tunis 2004 (18.08.2005)
Mageo porník 2002 (18.08.2005)
Chorvatsko 2000 (18.08.2005)
© bodyia 1997-2017, powered by phpRS || TOPlist