Alesis Andromeda A6

Preview

Andromeda A6 je v dnešní době virtuálně-analogových nástrojů a přívalu syntetizérů co by software v počítačích, originální neobvyklostí, lehce anachronickou, kde označení "retro" není jenom jako, ale doopravdy. Andromeda totiž nepoužívá ke generování zvuku nasamplované vzorky nebo algoritmy matematických simulací. Zde jsou skutečné analogové oscilátory i filtry jako v dobách dávných. Ovšem obálky, LFO, S/H a další obvody jsou již digitální a analogový signál rafinovaně ovlivnují přes řadu DA převodníků.

Andromeda je těžká, váží 22kg a na první pohled působí majestátně. Spousta potenciometrů, tlačítek a led diod, uprostřed grafický displej, ribbon kontroler skoro v plné šíři pětioktávové klaviatury pod ním. Na zadní straně objevíme slot pro PCMCIA paměťové karty (využitelné max 2MB), externí vstupy zvukového signálu i cv řízení, samozřejmě MIDI trio a sadu výstupů. Kromě hlavního také AUX a navíc sólo výstup každého z 16ti oscilátorů, což vzhledem k předpokládanému profesiálnímu využití je velmi lákavé. Hlasů je tedy k dispozici 16, stejný počet je i multitimbrálních zvuků, pochopitelně je k dispozici i unisono režim s nastavitelným počtem současně znějících oscilátorů a jejich rozladění vůči sobě. (Na rozdíl od VA nebo ROM/RAM nástrojů zde ke zvýšení polyfonie nestačí posílit procesor a zoptimalizovat zdrojový kód, u analogových nástrojů každý hlas potřebuje svůj vlastní fyzický oscilátor, filtr, obálky, LFO i modulační matrice. 16ti hlasý nástroj bude stát cca 2x víc než osmihlasý a 16x víc než jednohlasý atd.)
Klávesnice je snadno hratelná, nedělá si evidentně ambice na konkurování kladívkovým nebo alespoň vyváženým klaviaturám, dosahuje zhruba úrovně klaviatury v Kurzweilu K2k, na Korg Z1 rozhodně nemá. Ona designová podobnost s K2k není jenom v klávesnici, stejné je materiálové provedení horního panelu, podobné jsou zapuštěné ledky pod plastovou fólií i nepříliš svítící zelený displej. 
Ribbon je akorát citlivý, dá se virtuálně rozdělit na dva, bohužel nereague na přítlak, ale díky jeho délce se dá vesele použít k pohodlnému modulování čehokoliv včetně ladění. Naprogramování a soudobá realizace třeba trautonia nebo kontaktního thereminu je skutečnou záležitostí.
Design je funkční, ale ne fádní, jednotlivé bloky jsou od sebe logicky odděleny a hráč hned ví kam sáhnout. Ovšem plastovost čiší odevšad. Je to sice praktické, snadno udržovatelné a provedení Andromedy z ušlechtilých materiálů by ji ještě přidalo na váze i ceně, ale v třídě hi-end nástrojů by to chtělo trochu exkluzivity. Několik firem už nabízí přestavbu do dřevěného korpusu - koho plast neuspokojuje, má řešení.
Ovládání hlavních parametrů je díky rozvržení kontroler na parametr snadné, pro první ponoření do menu a využití i skrytých funkcí nástroje je nutné nahlédnout do manuálu - některé zkratky nejsou příliš intuitivní, ale stačí trocha cviku a dá se dobře zorientovat. Při každém pohybu potenciometru nebo tlačítka se na displeji zobrazí stránka odpovídající bloku, kde se kontroler nachází, s hodnotami nastavení okolních prvků. Pod displejem jsou navíc tlačítka a potenciometry pro soft buttony, které mohou duplikovat další kontrolery v bloku. U většiny ovládacíh prvků jsou led diody, které svítí, je-li funkce aktivní. Je to velmi přehledné a v noci efektní.

Tvorba zvuku

Nástroj má tři hlavní přepínatelné systémové bloky:

Prvním je GLOBAL a slouží k nastavení nástroje. MIDI, synchronizace, local-merge-midi only zvlášť pro klaviaturu i ovládací kontrolery a další. Operační systém je ukrytý v EPROM, lze přepálit novější verzí.
Druhým je PROGRAM a slouží k vytvoření a přehrávání jednoho zvuku. Výrobce poskytl 2x128 presetů a 128 uživatelských míst. Další banky se vejdou na PCMCIA kartu.
Třetím je MIX, což jsou multikombinace jednotlivých programů, které mohou být doplněny o vlastní sequenční postupy. Přístup z mixu do programu a jeho realtime úprava je samozřejmě možné. K dispozici je 128 pamětí, další na kartě.

Co máme při tvorbě PROGRAMu k dispozici? Subraktivní syntézu vyvedenou k dokonalosti.
Na každý hlas dva analogové oscilátory se sinusovou, trojúhelníkovou, pilovou negativní a pozitivní a čtvercovou vlnou s variabilní střídou signálu. Vlny mohou znít i dohromady, čtverec má i regulátor úrovně, ostatní on/off. Ladění může ovlivňovat první obálka a další tři volné modulátory. U modulátoru se zvolí jeden ze zdrojů (asi 70 + MIDI kontrolery), dostupné cíle se dají zvolit podle aktuálního bloku. Sílu modulace potom určují hodnoty level a offset. Oscilátory mohou být synchronizovány a to měkce (soft) nebo tvrdě (hard). Oscilátory mohou fungovat i jako zdroje FM pro 24dB filtr. Každý z oscilátorů, které se mohou vzájemně modulovat plynule nastavitelnou kruhovou modulací, má svůj suboscilátor . Výstup z oscilátorů jde do premixu, kde se navolí úrovně a přidá šumový generátor s přepínatelným bílým, růžovým nebo červeným šumem, ev. se přimíchá externí audio vstup. Každý kanál v mixu má svůj volný modulátor.
Následují filtry. První je 12dB/oct, postavený podle manuálu jako replika Oberheim filtrů ze sedmdesátých let a umí LPF, HPF, BPF pozitivní i negativní a Notch filtr. Výborné je, že dolní, horní i pásmová propust jsou k dipozici současně, notch vzniká z dolní a horní. Potenciometry je nastavitelná frekvence, rezonance, ovládání obálkou 2 a závislost na čísle klávesy. Kromě toho jsou k dipozici tři volné modulátory. Druhý filtr 24dB/oct je replika Moog filtru z modulárních systémů konce šedesátých let. Je LPF a může filtrovat buď stejný signál jako první nebo výstup notch nebo bandpass prvního filtru. Ovládací prvky na panelu jsou stejné s prvním, přidává se možnost modulace externím zdrojem nebo oscilátory jako FM modulátory.
Za filtry následuje postmix s regulací úrovně pro LPF, HPF a bandpass prvního filtru, výstup druhého filtru a navíc se dá přimíchat nefiltrovaná sinusová vlna prvního, nebo druhého oscilátoru, ev. výstup kruhové modulace. Na každém regulátoru je volný modulátor.
Zde je malá konstrukční chyba, resp. přeslech - když se premix nechá otevřený a postmix se dá na nulu včetně všech modulátorů, stejně na výstup maličko proniká signál z oscilátorů před filtrací. Je to ale znát jenom při mikroskopickém poslechu na sluchátka, využití to nijak nesnižuje.
Z druhého mixu signál putuje na výstupní zesilovač, tady se nastaví finální úroveň zvuku, jeho panorama a všechno zase mohou ovládat modulátory a fixně přiřazená třetí obálka. Obálky jsou delay-ADDSRR, přičemž první decay a první release mají ještě regulaci úrovně. Jednotlivé elementy se dají vypnout, minimum obálky je AR. Přeběhy mezi elementy mohou mít různé tvary, lineární, exponenciální, tangenciální a něco mezi tím.. Obálka má tři volné modulátory a možnost zasmyčkování, kdy se určí od kterého elementu má začít a kdy skončit, počet opakování a hodnoty se cyklicky opakují. Je to výborné např. pro spektrálně mnohobarevné pady.
Z aktivní zvukotvorby zbývá ještě 3x LFO a Sample/Hold z levé strany ovládacího panelu. LFO mohužel končí na 25Hz, FM hříčky musí zastat skutečně jen oscilátor. Může generovat čtvercovou, pozitivní/negativní pilovou, trojúhelníkovou, sinusovou nebo náhodnou vlnu, případně šum. Šířka pulsu u čtverce a trojúhelníku může být dynamicky řízena, stejně tak spouštění LFO může zahájit kontroler z modulační matrice. Lze synchronizovat s MIDI. Sample/Hold vytváří náhodné nebo částečně náhodné schodovité rozškálování libovolného zdroje z modulační matrice.

Součástí programu je ještě arpeggiator a sequencer. Arpeggiator má běžné postupy nahoru/dolů/random, sekvencer použivá matrici 3 x 16 elementů. Rychlost se řídí buď potenciometrem na panelu, via MIDI nebo pomocí úrovňových zdrojů zvuku (obálka, LFO...)

Program obsahuje ještě nastavení multiefektové jednotky. Ta je rozdělená na analogovou část s distortionem a digitální s běžnými prostorovými a modulačními efekty. Zvláštností je 4násobný měnič frekvence (+/- oktáva), který však pracuje se slyšitelným zpožděním, ve VA nástrojích rozšířený vocoder implementován není. FX jednotka rozšiřuje možnosti a může se hodit, nicméně mám pocit, že primární signál trochu kazí (=digitalizuje). Vypnutím zvuk ještě víc ožije.

MIX může obsahovat až 16 programů. Každý má svůj MIDI kanál, rozsah na klávesnici a další. Tlačítky pod displejem se přepínají jednotlivé programy, které lze pak za hry editovat. Součástí mixu jsou i další sekvenční smyčky, lze tak např. na spodní oktávu zadat bicí sekvence, kde na C je jenom velký buben, na D se přidá snare, Dis je přechod střeďáků atd. Na střední pozici klaviatury zase může být basová sekvence a horní oktávy slouží k hraní padů nebo sólových zvuků. Pro živou hru úžasné, performační možnosti jsou takřka nevyčerpatelné, je jenom na hráči, aby si přizpůsobil možnosti Andromedy svému stylu.
V MIX režimu občas nestíhá procesor, provádí-li se změny ve zvuku za hraní vícetimbrální prerformance, displej jejich hodnoty vybavuje se zpožděním. Nicméně ve zvuku se zohlední okamžitě.

Jaká je?

A jak to celé dohromady hraje? Fantasticky. Analogově. Nechybí žádná frekvenční spektra, Andromeda zvládá precizní basy, barevné a teplé plochy, výrazná sóla, brasoidní, epianoidní i kovové zvuky. Velmi použitelné jsou bicí. Samozřejmost a přímočarost zvuku nabádá zkoušet nové harmonické postupy, je radost vyřádit se při tvorbě zvukových efektů s kombinací klávesnice, ribbonu, kontrolerů na panelu a cv pedálu. Překvapivá jsou humanoidní spektra, různá aaa, ooo znějí skoro realisticky, yeaaah s FM modulovaným filtrem se dá bez zardění použít jako hlavní vokální part do kompozice. Silou a expresivitou připomíná Pulseho, ale přídává další rozměr a to nejen díky rozšířeným možnostem a 16ti hlasé polyfonii. Nabízelo by se přímé srovnání se slavnou řadou Jupiterů, velkých Oberheimů a Moogů, které však při testování Andromedy nebyly k dispozici:-) Takhle mohu pouze kontratovat, že A6 mi při hře způsobovala nezměrnou radost a nepamatuji si, že bych kdy hrál na něco lepšího.

Zajímavé je, že se do vývoje a výroby takto unikátního nástroje pustila firma, která nemá s výrobou analogových syntetizérů žádnou kontinuitu a nevznikl logičtější nástupce dinosaurů JP8, Xpanderu nebo CS80. Pěkně na analogové bázi s implementací možností, které za dvacet let od jejich výroby vznikly. Alesis je mladá progresivní firma se solidním zázemím, projekt s Andromedou, konkurentem nejlepších analogových nástrojů minulosti i současti, si může zřejmě dovolit, což se o zmírajícím Rolandu nebo 100% tržní Yamaze řict nemůže. Oberheim je mrtvola ve Viscountí rakvičce, Robert Moog si vyrabí exkluzivní repliku Minimoogu. Masám navíc stačí ROM přehrávače, které zahrají jakž-takž i napodobeniny klasických hudebních nástrojů, ambicióznější zvolí dnes již levné VA nástroje nebo samplery, počítačová mládež sáhne po software. Ceny starších analogů se pomalu vrací na svá minima z devadesátých let, nových vzniká pomálu, jsou drahé a neocení je každý. A tak to bude, nástroje jako Andromeda nebo třeba Omega8 od StudioElectronics, ev. SunSyn od Jomoxe, jsou vrcholek ledovce, na který nedosáhne/nechce dosáhnout každý a kterých prodávají desítky kusů, nikoliv stovky nebo tisíce. Tudíž žádný velký zisk, spíš prestiž a náležitost mezi hi-end. Andromed se první roky asi vyrobilo příliš mnoho, nabídka předčila poptávku a cena z původních skoro 5000 Euro v roce 2001 klesla dnes na polovinu. On i testovaný vzorek, právě přivezený z centrálního skladu Alesisu, měl datum výroby 2002.

Finále

Alesis Andromeda A6 je inovativní analogový syntetizér s výborným zvukem, fantastickými možnostmi a vzhledem k počtu hlasů i dobrou cenou. Snový nástroj pro hráče.

Plus:

• precizní zvuk
• inovativní možnosti práce se zvukem
• snadné ovládání
• výborně navržená architektura
• režimy pro živé performance
• solo výstup každého hlasu
• poměr cena/výkon

Minus:

• plast, plast, plast
• pouze průměrná klaviatura
• příliš digitální efektová jednotka
• displej by mohl být čitelnější

Možnost úpravy klaviatury a volbu správné RAM karty najdete o kousek níž.

RAM karta

Andromeda sice obsahuje jednu USER banku se 127 pozicemi a dve PRESET banky s dalšími 2x127 pozicemi pro programy, které lze vždy v rámci jedné celé banky přepsat + 127 USER a 127 PRESET pozicí pro mixy, ale vzhledem k tomu, že dump jedné banky má 300kB a chvíli mu to přes MIDI trvá, je fajn paměť zvětšit. Navíc možnosti/schopnosti Andromedy si o to přímo říkají.

Vzadu je slot pro PCMCIA karty, myslel jsem, že A6 bude stačit stará CF karta z foťáku v PCMCIA redukci (kterou třeba QS řada vezme bez problémů), ale bohužel, tady to takhle snadné není. Andromeda vyžaduje paměť typu SRAM, tedy velmi rychlou a drahou, používanou například jako cache u procesorů. Což má za následek nejen nepříliš lidové ceny, ale v Čechách bohužel i omezenou dostupnost. Nakonec jsem uspěl u zastoupení oficiálního zastoupení Pretecu, nemůžete-li se ovšem prokázat živnostňákem, musíte oslovit některého z jejich zástupců (přičemž většina vám bude tvrdit, že SRAM k nám Pretec nedodává:-), u kterých 2MB kartu pořídíte za cca 2300Kč, Thomann ji má za 89€.

Pro Andromedu jsou vhodné velikosti 512kB, 1 nebo 2MB. Větší karty bere jako 2MB. Po zasunutí nové karty se žádá inicializace, bliká tlačítko store, ale je třeba zmáčknout jedno z prvních třech softwarových tlačítek (SB) pod displejem (objevení tohoto mi zabralo několik hodin:-)). První určí, že na kartě budou jenom programy, druhé jenom mixy a třetí kombinaci obou. Vychází to takto:

Mně se jeví ideální 2MB karta a kombinace 8 PROGRAM / 0 MIX bank na kartě. Pak má Andromeda spolu s interní pamětí okamžitě k dispozici 1397 zvuků a dostačujících 256 jejich kombinací, což je skutečně no-limit.

Úprava klaviatury

Po zabydlení Andromedy v mém studiu a rozhodnutí, že vystřídá dnes už prodaný (08/2004) K2000 v roli masterkeyboardu, mi začala na jinak výborné vyvážené klaviatuře od Fataru vadit jedna neodbytnost - klapání kláves. Při hře se slabším volume byl zvuk velmi rušivý. Inu, kouknu se do ní a zkusím něco udělat. Alespoň se podívám, jak je postavená uvnitř:

Andromeda je plná plošných spojů a součástek, radost pohledět:-)	Toto má být lék na klapání klaviatury - samolepící molitanové těsnění.
Nejde to jinak, opravdu je potřeba každou klávesu vyndat. Po sundání přítlačných pérek stačí maličko zatlačit na upevující zobáček a klávesa jde vyndat jednoduše.	Už jsem na polovinou. Jde to ztuha, ale jde.
Klapání způsobuje kontakt klávesy s hlavním chasi. Oboje je příliš tvrdé a klávesa má tendenci po dosednutí odskočit. Trocha molitanu vibrace ztlumí.	Už ho tam máme. Před přilepením molitanové pásky je nutné kontaktní místo odmastit lihem nebo benzínem. Přítlačné pérko klávesy molitan smrskne.
Černá klávesa před úpravou	A po ní.

Výsledek předčil očekávání, z mých nástrojů je unplugged Andromeda rázem nejtišší. O asi půl milimetru se snížil zdvih kláves (ale je stále asi o milimetr vyšší než na Kurzweilu, ale zároveň o 2mm menší než u Kawaie K5000). Kdo by chtěl zdvih vyšší, může otočit kontaktní gumu na chasi, pak se i s molitanem dostane o 2mm výš než před úpravou.
Uvedená úprava bude asi použitelná na většinu dnes používaných klaviatur, místo molitanové pásky lze určitě použít i něco jiného.

Test s Minim a solo výstupy

Edit 24/4/2009: Na německé Amazoně se objevil perfektní porovnávací test Andy a MiniMoogu: Andromeda versus MiniMoog. Autor dochází k závěru, že při stejným nastavení na Minim a Andy je zvuk naprosto totožný, včetně klasického punche při spuštění obálky. Když se přepne v Andy optimizer na ultra fast u obálky na filtru, je ještě rychlejší než u Moogu. Finále je, že testeři netuší, proč lidé utrácení tolik peněz za staré Mini, když sice podobně drahá, ale s 16ti hlasá Andromeda, zvládá to samé. Ale není u ní ten feeling starého nástroje a hůř se ovládá.

Hmm, mě zaujalo, že autor jel Andy z individuálního výstupu hlasu (všech 16 hlasů má solo výstup). Nikdy jsem to za těch x let co ji mám nezkusil, teď nastal čas. Zafixovat výstup jde pouze při přepnutí zvuku na mono, pak se nastaví, který to má být. Požije-li se unisono režim, další z unisono hlasů je na následném voice boardu. Chtěl-li by uživatel použít individuální hlasy i pro poly režim, musí buď vyjet všech 16 výstupů nebo si v multirežimu obsadit některé výstupy dummy programy (třeba s nastavenými výstupy 9, 10 ...až 16) a pak poly zvuk bude jen na výstupech 1-8 (a tudíž osmihlase). Samozřejmě u solo nefungují efekty (analog ani digital). Prima je, že lze nakonfigurovat, jestli se má hlas směrovat do Solo výstupu a/nebo Main, ev. Aux - zapojení jacků do Solo neznamená automatické vypojení z Mainu. Poznatky - individuální výstup je mnohem hlasitější. Hlavně šlo ale o porovnání zvukových kvalit a je určitě víc tlustý a prezenční, zdálo se mi, že basy jsou už konečně basy (vždycky jsem k nim měl u Andy výhrady) a syčení 24dB filtru se dalo lépe usměrnit. Rozdíl oproti hlavnímu výstupu zde je, ale není třeba tak propastný, jako je Oberheim OB-Mx. Pro best performance si ji nastavím tak, že cca dva výstupy hodím solo a zbytek půjde do Mainu.